Harmonie

Ráno pár stupňů nad nulou. Ze dne na den se ochladilo. Slunce definitivně přestalo pálit do zad - už tomu není jako v létě (ikdyž to také nestálo za moc), dny jsou kratší (a nebo noci delší?). Má to své kouzlo, protože ve všem je krása. Hodně často prší. Často prší celé dny. A prší i celé noci. Je to však uvolňující, nemyslíte? S každým příchozím deštěm ožívají rostliny. Stromy se zabarvují, schne listí, procházka parkem je najednou jiná - pod nohama křupe listí, psi jím nadšeně pobíhají... Během dlouhých nocích se toho tolik děje. Pročišťuje se vše kolem nás. Je zvláštní, jak osvobozující umí déšť být. Jako by s každým deštěm přišel nával pocitů uvolnění, velká úleva. Konečně je tady! Příroda je mocná čarodějka. A neplatí to jenom na prostředí okolo nás. Příroda čaruje i s námi. S lidmi okolo nás. Cítím, jak se každý podzim vrací harmonie. Jak do sebe vše zapadá, jak se lidé mění. Někteří odchází, jiní přichází. Někteří odešli a zase se vrátili. Podzim je krásný. A po rozbouřeném létě je to čas klidu. Čas harmonie... Naučila jsem se tě mít ráda, podzime! Ikdyž prší...