První příspěvek jsem věnovala dojmům z Paříže jako města, jak na mě působili lidé a čeho jsem si všimla. Druhý příspěvek o Paříži bych chtěla věnovat zážitkům, které jsem v tomto městě prožila a co jsme všechno viděly z památek. První den byl náročný - cesta byla dlouhá, špatně a ne moc dlouho jsme spaly a už v 8hodin ráno jsme přijeli k Eiffelovce (malá zajímavost - původně prý měla stát v Barceloně, ale zamítli to). Ovšem když jsme uviděli Eiffelovku při východu slunce - to byla fakt paráda. Téměř nikde nikdo, takže jsme se nemuseli tlačit mezi ostatními turisty. Co mě dost otravovalo, byli prodejci plechových Eiffelovek na každém kroku. Když už někoho takového potkáte podeváté za den (počítala jsem to), tak jste docela otrávení. Navíc jsou fakt vtíraví a nedají vám pokoj. Nejlepší je dělat, že je nevidíte a jít dál. Ti mi vážně pili krev. Když jsme došli až přímo pod Eiffelovku, přešla mě chuť jít nahoru kvůli výhledu. Fronta byla šílená a stát 3hodiny, abychom viděli z Eiffelovky Paříž, na to jsem se mohla vyprdnout. Navštívili jsme i lucemburské zahrady - tam bylo hrozně moc lidí, něco neuvěřitelného. V Paříži je tzv. parková kultura, to znamená že jakmile je hezky a počasí Francouzům přeje, všichni jdou vysedávat do parku. V létě jsou parky přeplněné, nenajdete kousek trávy volné. Je to pěkný zvyk - trávit volný čas venku s přáteli. Paříž je sice rozlohou menší než Praha, ale to by mě ve snu ani nenapadlo. Je šíleně rozlehlá a vše je tak obrovské. Takhle uchozená už po jediném dnu jsem nebyla, ani nepamatuji. Po prvním dnu jsme téměř padly za vlast. Jakmile jsem ulehla do postele a zavřela oči - byla jsem tuhá jako veka. Následující dny jsem se pohybovala jako Robocop. Hned z rána jsme se vydaly na Montmartre k bazilice Sacre Coeur. Panuje tam skvělá atmosféra. Je tam klasicky šíleně moc turistů, ale pod bazilikou seděl na schodišti pán a hrál na harfu, slunce svítilo, obloha azurově modrá, koupily jsme si bagetu a pravé francouzské makronky a usedly na schody a koukaly se na Paříž. Odtamtud je krásný výhled. Náměstí Umělců, které je nedaleko, má také své kouzlo. Pozorovat malíře, jak malují, a lidé kolem vysedávají v kavárnách na zahrádce. Je to hezký. Ovšem co mě posadilo na prdel, byl Louvre. Těšila jsem se tam hrozně, mám ráda umění. Ale zase to mělo háček - čekat frontu xy hodin, abych viděla Monu Lisu, brrrr. Šílenost! Radši jsme si koupily zmrzku Haagen Dasz a sendviče a vysedávaly v prostorách Louvru venku na sluníčku. Úplně jsem vypla, užívala si přítomný okamžik. Závěrem dne jsme navštívily bar, kde pracuje kamarád, daly si jedno pivo a jely k Seině na noční projížďku lodí po Paříži. Francouzi si dali s osvětlením Eiffelovky práci a fakt v noci hezky svítí. Ale nebylo to nic, z čeho bych si sedla na zadek. Navíc byla na lodi docela kosa. V noci jsme se již vraceli zpátky do ČR, takže dny to byly vyčerpávající. Takže takhle jenom ve zkratce, nedá se popsat vše. Mekku módy jsem si vážně oblíbila. Doufám, že ji v létě zase navštívím, určitě mi do té doby bude chybět...
Žádné komentáře
Okomentovat